All hope is gone

8. října 2017 v 21:37 | MilanFilth |  Úvahy

Vždycky, když začnu psát nový článek, mám šílenej problém jak text, který se mi rýsuje v hlavě, pojmenovat. Myslím si, že název článku by měl jaksi vyjadřovat to, o čem budou následující řádky pojednávat. A na novým článku po několika týdnech mám vždycky problém vůbec začít. Dneska to ale nějaký písmena chce. Jak už jsem tu psal několikrát, blog je vlastně takovej můj pomocníček ve chvílích úzkosti. A vzhledem k tomu, že jsem už nějakou chvilku nenapsal ani čárku, mohl by tohle být fajn rozjezd i pro moje psaní povídek.

Paradoxně název dnešního textu byl vlastně tou nejsnazší věcí. Tohle heslo, mě pronásleduje už několik dní. Ono to ani není žádný heslo, je to název jedný poměrně povedený desky a jednoho ještě povedenějšího songu na tý dece. (Pokud je tu někdo neznalý metalu, tak se jedná o kapelu Slipknot). Takže problém číslo jedna pro nový článek máme za sebou. Název. Ten je danej a teď je tu problém číslo dvě a je to poměrně zásadní průser. O čem mám dnes psát? No asi je potřeba to pojmout opět klasicky a něco prostě nabouchat do klávesnice a ono z toho vždycky něco vznikne.

Všechna naděje je pryč. Takhle nějak by se to dal přeložit název dnešního článku, aby to neznělo debilně nebo jako z Google překladače. Co je vlastně naděje? Není to jen sebeklam, kterým lžeme sami sobě, že bude jednou všechno v pohodě? A my pak mohli dál pohodlně sedět na prdeli a nehnout ani prstem? Není to spíš jen takový pomyslný stroj času, kdy současný problém přehodíme na sebe samotné až v budoucnosti (za nějaký čas). Není naděje jen pouhým slovem, které vlastně nic neznamená, ale nutí nás doufat v něco, co je dávno pryč nebo v něco, co nikdy nenastane? Na tohle by si měl najít odpověď každý sám. Pro mě naděje znamená jen jedno: dokud dejchám, nevzdávám se. A je ostatně fuk v co věřím já, nebo vy. Ale do určitý míry se taky přikláním k tomu, že to je pouhý sebeklam. Jak se říká: "lhát si do kapsy." (Nebo "nasrat si do bot". Záleží, jestli použijete spisovný nebo hovorový slovník.)

Lze vůbec nějak rozpoznat, že už jsou všechny naděje pryč? Pohřbený, nebo úplně v prdeli? Těžko. Den, co den vám někdo bude mazat med kolem huby a nechává vás žít v naději. Která vás stejně bude pomaličku sžírat zevnitř. Nechá vás žít a hnít ve strachu. Ve strachu z toho, co bylo, co je a co bude. Nechává vás v naději a vy vlastně jen doufáte, že ne všechny naděje jsou pohřbený a dá se s tím ještě něco udělat. Je to takovej začarovanej kruh, ze kterýho se pak leze blbě ven. Jestli se to vůbec někdy povede. Základem asi bude vysrat se na nějaký prázdný fráze a konejšit sám sebe, že bude jednou všechno v pohodě. Nebude, protože svět se v prdel obrací, ale to si myslím nemusíme nijak složitě vysvětlovat. Člověk se tomu může buďto úplně odevzdat a nechat, aby ho to rozšukalo na atomy, nebo zvednout prdel a zkusit něco udělat. Nejhorší je pohřbít sám sebe ještě před tím, než se vlastně začne "bojovat". To já asi nedokážu.
Z průseru do průseru, mám pocit, jako kdyby to byl v dnešní době nějakej trend. Většinou to bývalo tak, že vždycky bylo klidný období a pak přišel občas průser a ten se vyřešil a pak byl zase klid. Teď je to asi obráceně. Ve vlnách průserů a dalších hoven jednou za čas přijde období, který je v pohodě. To je asi jen přípravka na další vlnu sraček, který se valí. Pokud to ták nemáte, gratuluji a lehce závidím. Mluvím jen z vlastní zkušenosti.

Přemýšlím, co ještě dodat závěrem... Asi jen, že pokud jsou již všechny naděje pohřbeny, je na čase jim přestat věřit a poohlídnout se po jiné lži, která vás zavalí úplně stejně pitomejma nadějema. Jen budou vypadat jinak, tak je na první pohled nerozpoznáte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama