Je všechno tak strašně moc na hovno, nebo je to ještě horší?

14. srpna 2017 v 21:30 | MilanFilth |  Odpad
Myslím, že nadpis vystihuje násedující řádky naprosto dostatečně. Ale možná vás konec překvapí. Něco na tohle téma jsem chtěl napsat už nějakou dobu, ale pořád na to nebyla vnitřně nějaká chuť. Možná spíš nechuť nad tím, jak se všechno sere. Opět mám poslední dva měsíce pocit, že mám záchodový ruce. Tedy na co šáhnu, to se posere.
Vždycky jsem si říkal, že tyhle věco jsou psychologický. Po fyzický stránce není téměř možné, aby člověku přestalo ze dne na den všechno jít. Doslova na co sáhne. To, že je ten problém nejspíš psychycký (nebo psylogogický - nikdy jsem neměl 100% přehled v těhle dvou termínech) mě přesvědčil čtvrteční večer na festivale Brutal Assault, ze kterého jsem se včera vrátil. Asi není potřeba nikomu dlouze vysvětlovat, jak to pro mě probíhá. Pět dní v lihu, ale absolutně až po uši. Ve čtvrtek jsem vlastně neviděl 4 kapely na který jsem se těšil, protože už v půl jedenáctý jsem byl zastrčenej ve stanu. Opeth snad prominou.

K jádru problému. Z ničeho nic mě přepadla neuvěřitelná depka. Jako lusknutím prstu totální temnota. Mozek zaplavily šílený myšlenky o tom, že jsem úplně k hovnu. Já jsem tyhle stavy vždycky míval, ale co jsem byl ten večer úplně na kaši, pěkně to semnou zacvičilo. Víc, než jsem dokázal zvládnout. Když se vrátím třeba měsíc zpět, tohle bylo na denním pořádku po velkým množství alkoholu. Ne však tak intenzivní a bez jakýchkoliv větších problémů. Ten čtvrtek byl skutečně přestřel. Tak tam tak sedím, popíjím Jacka z placatky, na to leju Jägry z donáškový služby "Plzešnkého sklípku". Na to lámu piva a vína. Šup sem, šup tam - nezájem. Jak takhle kombinace asi může dopadnout? Stačí, když se vrátíte o 10 řádků výš k brzké návštěvě stanu. Úkol zněl v tu chvíli v hlavě jasně: "máme tu depku s hnědou brašnou, není čas se ptát, kdo je kdo". A tak tam dál sedím a posiluji se alkoholem s pocitem, že tohle snad musím jen a jen přepít. V tu chvíli mi bylo hodně zle. Kapelu jsem viděl dvakrát, kamarády asi čtyříkrát najednou. (Ještě, že ty Plzeňský hovada mám). Ať jsem se snažil sebevíc, rozklíčování celé situace bylo neúspěšně. Protože kdykoliv příjdu na to, co to způsobuje, zmizí to. Jediné, co mi pořád strašilo ve věži, byla věta: "Všichni jsou tak strašně spokojený a šťastný a ty jsi prostě jen sám, úplně sám a úplně nešťastnej. Dobře ti tak." Pak tma a pak ležím před stanem a marně se snažim narvat do spacáku.

Druhý den po probuzení jsem to viděl maličko jasněji. Vzal jsem do ruky lahev Jacka a odlil si decku do kelímku (1dl je míra na srovnání v tomhle mejdanu. Na to dva růžový Iboše a dobrý). Zavřel jsem ji a prohlédl si jí s pokusem o zamyšlený pohled. Což nešlo moc dobře, když vám jde jedno oko: "břink" a druhý: "pocem". První, co mi blesklo hlavou bylo: "Zvládl jsem ledacos a teď mě zničit tohle?" Najednou jsem zlehka prozřel. Není to ani samota, ani závist k jiným lidem, ale je to chlast, co mě ničí. Protože pouze umocňuje moje démony, co se mi honí v hlavě. Ti však běžně spí, nebo si vlezou do knížky, kteoru píšu. Nic víc, nic míň.

Rozhodl jsem se tedy zkusit opět přestat pít. Festival jsem samozřejmě v podobně alko duchu dokončil. Jako kdybych si potřeboval ještě něco doužít. Dnes jsem ocházel z hospody s příjemným pocitem, že jsem úplně v pohodě, utratil jsem pouze za Birelll, skvěle pokecal s kámoši a ještě stilh napsat tento chlast. Teda článek... Snaží se mě dostat zpět, vidíte to? Ono totiž, když prolejete poslední 3 měsíce do hoven se slovy: "všechno je na hovno a k ničemu," Tak to prostě není dobře a podepíše se to na vaší psychyce. A obvláště ne u mě, který svým nezměrným pitím pouze ničím svůj talent psát.

Takže mi držte palce, ať to zvládnu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama