Červenec 2017

Vražedné EET

31. července 2017 v 20:33 | MilanFilth |  Úvahy
O politiku a dění okolo ní, jsem se nikdy extra nezajímal. Řídím se totiž heslem, že kdyby mohly volby něco změnit, už by je dávno zakázali. Udržoval jsem si spíš jen takový ten obecný přehled, abych nebyl u piva out, když někdo zrovna toto téma vytahoval. Jenže poslední tak dva roky mám pocit, že i když nechceme, máme politiku všude. Otevřu noviny, bum, Babiš. Otevřu fb tam Zeman. Pustím televizi, tam Sobotka. Otevřu okno, tam Kajínek. Vážně někdy mívám strach vůbec zvednout prkýnko od hazlu, když jdu srát. Kterej z nich by tam asi tak mohl být? Tohle všechno v součtu znamená, že dobře medializované kauzy nebo hlavní "příběhy" (dá-li se jim tak říkat) vnímám někdy až moc. A to aniž bych vůbec chtěl.

Kdo mě zná, tak ví, že jsem se vždycky zajímal o sériový vrahy (ti masoví by pro dnešní téma nebyli vhodní). Jako milovníkovi hororu mi někdy ani nic moc jiného nezbývalo. Jeden příjemný víkendový večer plný vína, jsem se díval na dokument o Issei Sagawovi. Mělo to fakt super název: Kanibal Superstar. Japonská superstar se asi liší od té naší české. Samozřejmě všichni známe situaci, kdy ovíněný mozek začíná přemýšlet nad píčovinama. Mimochodem, toto bývá až podezřele moc často můj problém. Hlavou mi jako šíp prosvištěla myšlenka, jaké by to asi bylo, kdyby vrah bylo povolání jako každé jiné. Stejně jako pekař, dělník, majitel hospody, nebo bába trafikantka. Zkusme si to na chviličku představit. Kromě toho, že by se v tom případě začali naprosto legálně ztrácet lidi, by se s tímto faktem musela pochopitelně pojit i jakási živnost. No a s tou živností by se samozřejmě vázala dle zákona i nutnost evidovat tržby a zisk.

Jen si to představte, kdyby musel Ed Gein jako vykradač hrobů mít elektronickou evidenci tržeb. Určitě by na ten stůl s nohama z lidských kostí měl speciální sazbu daně z přidané hodnoty (DPH). Nemluvě o tom, že by ta účtenka byla určitě kurevsky dlouhá. Přeci jenom ten stůl byl složen z kostí více majitelů. Zkrátka by dost jistě přišel také Jeffrey Dahmer, kdyby musel odevzdat něco z každého svého zombie kamaráda, které se snažil tak moc vytvořit. Ještě, že se mu to nepodařilo a zůstal "jen" u kanibalismu. Tam je daň pouze 15%, nebo 21% v případě, že by si to nesnědl na místě činu. Armin Meiwes by taky asi nebyl moc potěšen, kdyby musel danit penis svého kamaráda, který mu právě uřízl a chystá se ho s ním společně sníst.
"Chceš na svůj úd i účtenku Berndsi, kamaráde? To já teď bohužel prostě ze zákona musím."
Henryho Lee Lucase s Ottisem Toolem, jako kočovné vrahy, kteří vraždili ve více státech, by rozhodně nepotěšil účet za roaming. Ať chcete nebo ne, pokladna musí být prostě stále připojena k internetu.

Mezi vrahy by nakonec začaly kolovat vtipy jako: "vraždy, kurva to už není to, co to bývalo. Je to dneska pěkná řehole. Ty výdělky už taky nejsou to, co bývaly. Člověk se už ani nemůže pořádně najíst, aniž by mu stát odtrhoval od huby," postěžoval by si u piva Andrej Čikatilo. Tomu bohužel stát cesty vlakem na dotacích neproplácí.
"To jednoznačně," doplnil by sklesle Ed Gien, kterému právě zdanili i jeho milovanou lopatu, kterou před nedávnem vykopal svou matku.

Jediný komu kvete byznys dál, je Sweeney Todd. Po jeho koláčcích je stále velká poptávka, jen účtenky se mu hromadí skoro až o patro výš v holičství. Jediné, co zatěžuje markantní rozkvět podniku je daň na blýskavé předměty jeho obětí, které krade předtím, než jeho skoro družka slečna Lovettová zpracuje těla a uvaří z nich prvotřídní koláčky. Na druhou stranu Albert Fish vzdal svou snahu o založení soukromé školky pro nejmenší. Žádné dotace a samé náklady spojené s byrokracií. Nevyplatilo by se mu ani otevírat. Navíc byl s Isseim domluven, že ten mu tam bude pro děti vařit a to nejspíš z nich samotných. A tak skončily další sny o sushi.


Zdá se vám tohle jako totální ulítlá hovadina? Mě to tak zprvu také přišlo. Víno se však postaralo i o tu druhou nezbytnou část. Začal jsem nad tím skutečně uvažovat. Nemyslím teď nad zabíjením. Prostě mi docvaklo, že to je jen vlastně taková metafora toho, jak to dnes skutečně funguje. Stačí si jen zpět dodat místo vražd klasické povolání a klasickou práci…

Ano, bude hůř.

Jídelní nihilismus

31. července 2017 v 15:12 | MilanFilth |  Odpad
To, že jsem nihilista a mám černý a morbidní smysl pro humor, je oběcně daný. Kdo mě zná, tak to moc dobře ví. Dnes mi napadlo, zda-li by měla úspěch Suicide Booth jako byla ve Futuramě. Prostě vložíte čtvrťák, vyjede motorovka nebo nějaký jiný ostrý zařízení a bum, čau. Klid na duši. A jelikož jsem i milovník jídla, napadlo mě to spojit. Něco jako takovej McDrive, tedy McDeath. Místěčko, kam si po práci můžeš zajet a nejspíš už nevyjedeš. Pochopitelně 24/7, protože když to na člověka příjde...

Rozhovor v okénku by mohl vypadat následovně:
"Dobrej, jednou Big Death."
"Dobrý den, budete k tomu chtít hranolky?"
"Nene, díky, ty stejně nebude mít kdo jíst."
"A chcete k tomu kyanidovou taštičku?"
"Jojo, a Fridex do trojky a bez ledu prosím."
McDeathDrive, vemte si svou smrt domů a rozdělte se s příbunými.

Myslím, že by ta jídla mohla mít docela šmrnc. Gastropeklu, jako jsou smažený knedlíky v trojobalu se to sice nevyrovná, ale šance tu pořád je. Takovej McDeathwrap, by se mohl stát letním hitem. S troškou neurotoxinu pochopitelně. Ostatně ovocné taštičky s arzenem by taky jistě byly naprostou bombou v gastronomii. Člověk by si pochutnal na oblíbeném jídle a už by ale nemusel řešit žádné kalorie. Hlavně mi do toho sava nezapomeňte hodit okurku. Pokud máte děti, jistě je potěší nabídka pro nejmenší: Happy Suicide. Balíček v barevné skládací krabičce, ke kterému je i hračka. Na výběr bude žiletka, oprátka nebo skleněná ampulka s jedem.

KFC by taky nemohlo zůstat pozadu. S drobnou změnou názvu na KFS, Ktentucky Fried Suicide. Proklatě mrtvé kuře. Smažená křidélka by mohla být doplněna o nabídku smažených plátků ryby Fugu, která je z 90% jedovatá. Grinder Texas jasná volba s chlazeným Fridexem. Ten píše a jen ve Vás zasyčí, hlásil by slogan nad pultem. B-smart by si jako jediný produkt mohl ponechat původní název. Přece, kdo obědvá v této restauraci je smart. Tortura v tortile, další specialita konkurující Deathwrapu. Ke kyblíku 3+1 dostanete nábojnice navíc. Tajže si nenechte ujít ani jednu specialitu, nic lepšího už nikdy neochutnáte - doslova. Rozvoz jídel zdarma je samozřejmostí v tomto skvostném businessu.

*Tento článek slouží pouze jako metafora a satyra. Rozhodně neslouží k nabádání k sebevraždě.*

Tak moc věcí a tak málo času

19. července 2017 v 15:00 | MilanFilth |  Úvahy
Po více jak roce jsem se přihlásil na tenhle blog. Je neuvěřitelný, jak to šíleně utíká. Tenhle blog měl svýho času poměrně úspěch. Denní návštěvnost byla stabilní na 200 návštěvnících. To bylo někdy okolo roku 2004 a 2005. To víte, základka, 13 let na krku, člověk si připadal jako král světa. V lednu 2016 proběhl jakýsi pokus o oživení tohodle blogu s velkou tradicí. Smazal jsem všechny články a řekl si, že bych sem měl něco psát. Jenže ve výsledku přibyly asi tak 3 články. A kdo za to může? Dementní prokrastinace a taky nedostatek času? Nebo to jsou jen výmluvy? Sám upřímně netuším.

Někdy mám období, kdy jsem ultra produtivní a aktivně čtu a píšu. Pro ty, kteří mne neznají, tak jsem letos napsal několik povídek a jednu knihu (proč jsem něco z toho nepřidal i sem? Toť záhadou...). Většinu času stejně prokrastinuju na FB, kdy se vlastně hrozně tvářím, jak všechno domlouvám. (Máme uskupení Mystery Art Production, což je hororový fotoprojekt, takže se většinou domlouvá focení). Nebo čas trávím s flaškou v ruce a koukám na hudební klipy na YT. Umělec třetího tisícíletí jak prase, víš jak. Většiou týden na všechno seru a pak mám nějaký prozření, že hrozně moc musím něco dělat a tak tři dny funguju a jedu jako fretka a pak... světe div se, ucitím vůni Jacka Danielse a jedeme na novo. Tenhle článek je v podstatě taky výkřikem do tmy, ale alepsoň se v něm snažím bejt upřímnej a to hlavně k sobě.

Ono je to obecně s tím časem na hovno. Někdy bych si fakt přál, aby měl ten den alespoň kvatrilion hodin. Znáte to taky ne? Nestíhačka, děs, pot ze zad stejká mezi půlky a mdloby před očima. Mívám to v poslední době dost často a to i hlavně díky tý prokrastinaci. Takže to říkám asi po stopadesátý: jdu něco dělat. Co to znamená pro vás? Jen to, že tu teď bude poměrně víc článků, píčovin, kundovin a různých výtvorů mého chorého mozku.

Nejspíš se máte na co těšit